Smrtko, Smrtko milá, kdes tak dlouho byla,
u studánky, u rubánky, ruce nohy myla.
Čím ses utírala, zeleným vínkem, zlatým prstýnkem.
Shořela nám fara, blízko pivovara.
Všechno zlato shořelo, jen olovo zůstalo.
Panímámo krásná, dejte lžíci másla,
kupu vajec na mazanec,
jaký by to byl mazanec, bez koření, bez vajec.
Smrtelená neděla, kams klíče poděla.
Já jsem je poděla k svatému Jiří,
aby nám otevřel do nebe dveří.
Svatý Jiří jede k nám,
po věnečku dává nám.
Nám, nám, nám, těm němčickým pannám.
Těsně před dokončením zpěvu zatřesou dívky plechovou pokladničkou. Za odměnu dostávají peníze, syrová vejce a sladkosti.
Nejstarší fotografie ze smrtkování je z období l. světové války. Dívka vlevo je p. Anna Svobodová roz. Pokorná 1908, dívka s košem je p. Anežka Dočekalová, roz. Tomášková r. 1908.