Letecká havárie 21–22. července 1944
Dokumenty od Vítězslava Vítky, které objasňují některé otazníky ohledně pádu letadla. Přeložil Ladislav Kapp (vloženo 1. 6. 2014).
V odpoledních hodinách dne 21. července 1944 byla RAF připravena se svými bombardovacími letouny typu Vickers Wellington B Mk.X napadnout rafinérii minerálních olejů firmy David Fanto v Pardubicích. Z leteckých základen v Itálii po dvacáté hodině vzlétlo 101 plně natankovaných strojů. Při letu k cíli byly na našem území sestřeleny dva letouny.
První havaroval u jihomoravské obce Stošíkovice. Byl to letoun sériového čísla JA521 LF-U ze sestavy 37. bombardovací squadrony. Wellington byl těžce zasažen palbou německé protiletadlové obrany, neřízený stroj se v plamenech zřítil do vypuštěného bahnitého rybníku severovýchodně od obce. Celá posádka zahynula v troskách stroje. Jednalo se o kapitána letounu P/O Francise B. Newmarcha, navigátora F/O Johna D. Vaizeye, radistu Sgt. Bena Naylora, bombometčíka Sgt. Normana E. Greena a palubního střelce Sgt. Jamese W. T. Goodwina. Část trosek letounu byla vyzdvižena v roce 1966. Posádka byla nezvěstná až do roku 1990 kdy se povedlo LHS Vyškov za podpory britského velvyslanectví a místních úřadů nálezt ostatky letců. Ty byli se všemi poctami pohřbeni na britském vojenském hřbitově v Praze-Olšanech.
Druhý letoun havaroval při pokusu o nouzové přistání u obce Němčičky, byl to letoun sériového čísla LP204 JN-L. Jako v předešlém případě zahynula celá posádka.
Byl to:
- pilot F/Sgt. Frederick Ellis PALMER
- kanadský navigátor F/O Kenneth B. LYON
- radista Sgt. Thomas NEILAN
- bombometčík F/Sgt. David Rhys JONES
- palubní střelec Sgt. Edmund Lloyd OWEN
Těla Palmera, Jonese a Owena byla identifikována a dnes jsou pochována na britském vojenském hřbitově v Praze-Olšanech. Jedno z těl (Sgt. Lloyd Neilan, F/O Kenneth B. Lyon) se nepodařilo němcům nalézt a další nebylo možné identifikovat. Letoun náležel do sestavy 150. bombardovací squadrony RAF. Vzpomíná pan Ladislav Viklický z Němčiček:
˛˛Toho dusného večera jsem spal ve stodole s vraty otevřenými do dvora. Před půlnocí mne vzbudil hluk motorů letadel blížících se ve směru Znojma. Těžko jsem mohl odhadnout, kolik jich vlastně letí, ale pamatuji si, a to zcela přesně, že se po chvilce téměř stejnou cestou vracelo jedno hořící letadlo. Přeletělo okraj vesnice a zmizelo mi z očí za střechou stodoly. Vyběhl jsem před chalupu a stačil spatřit, jak v plamenech klesá za kopec. Z poškozeného stroje se ozývaly duté tlumené výbuchy. To vyburcovalo obyvatele obce, z nichž někteří spěchali na kopec za vsí a dále ve směru letu. Já jsem se na místo havárie v noci už nedostal, ale z vyprávění vím, že se tam sešlo asi dvacet lid. Po příchodu četníků z Plavče a velitele místních hasičů Ladislava Tomáška byli všichni diváci vykázáni do bezpečné vzdálenosti. Rozhodnutí četníků bylo skutečně prozřetelné, neboť krátce nato došlo k explozi pumy. Přišel jsem se tam spolu se sestrou podívat až ráno, tedy 22. července. Vzpomínám si, že před ohořelou kostrou stroje byl hluboký kráter po výbuchu pumy. Zdálky letoun vyhlížel, jako kdyby nouzově přistál bez podvozku, ale při bližším pohledu bylo vidět jeho těžká poškození. V kabině jsem spatřil pilotovo ohořelé tělo s oběma rukama na volantu řízení. Jeden z motorů se utrhl z lože a později jej plavečtí četníci vyzdvihli z hlubokého kráteru. Okolí bylo poseto různými troskami. Nalezlo se mnoho střeliva, tlakové láhve, údajně také kus baterie, mapa tištěná na hedvábí, ohořelé bankovky cizí měny a v místech zvaných Druhá Horová i kusy kormidel nebo křídla. V oné době jsem obhospodařoval pole, vzdálené od místa dopadu letadla jen kousek cesty. Po žních, asi za tři týdny po havárii, jsem tu pracoval. Občas jsem zahlédl hejno ptáků, jak usedá nedaleko. Zvědavost mi nedala a šel jsem se tam podívat. V brázdě mezi polem Petržálkové a Vejlupka leželo lidské tělo. Pohřbil jsem je přímo na místě. Dnes je z bývalých políček velký lán a hrob bych už jen stěží našel. Vím, že Němci tehdy odvezli čtyři dřevěné rakve.“
Na tragédii vzpomíná i pan Josef Košťál, který působil jako četník na stanici v Horních Dunajovicích:
˛˛Dne 22. července 1944 mi byl vydán rozkaz střežit havarované letadlo u Němčiček. Od chvíle, kdy jsem se v ranních hodinách dostavil na místo, jsem po celý den viděl dílo zkázy. První dojmy byli tak otřesné, že na ně nelze zapomenout. Vzpomínám si na hluboký kráter, vzniklý pravděpodobně výbuchem pum. Pilot letadla stále držel řízení a v okolí ležela i těla dalších členů posádky. V kapsách uniforem byly osobní doklady letců a nějaké fotografie. Ty nebohé hochy mám stále před očima. Druhý nebo třetí den přijely nákladní automobily s německými vojáky, vojáci trosky bombardéru naložily na auta a odjeli. Na jedno menší auto naložili také těla letců.“
Svědectví p.Viklického a p. Košťála zaznamenal p. Jan Mahr z Miroslavi, který objasnění havárie věnoval spoustu času a několikrát za tímto účelem navštívil Němčičky.
Němčičky – Klein Niemtschist
V noci z 21. na 22. 7. 1944 nálet. britských a jihoafrických bombardérů No. 205 Group RAF z italských základen na rafinerii Fanto Werke v Pardubicích. Britský bombardér Wellington Mk.X LP204 JN-L velitele F/Sgt Fredericka E. Palmera od No. 150 Squadron RAF byl sestřelen v 00.15 hod nočním stíhačem Oblt. Hansem Krausem od II./NJG 101. Po dopadu explodoval i s pumovým nákladem. Pětičlenná posádka zahynula.
Havárie Britského bombardéru u Mikulovic
Skvělá práce kluků z Klubu vojenské historie Litobratřice mne přiměla, abych se stal denním hostem jejich webových stránek a seznamoval se s výsledky, kterých dosahují a které také pravidelně zveřejňují. Právě zde jsem našel v souvislosti s pohřby německých vojáků zmínku o třech neznámých britských letcích pohřbených dne 26. července 1944 na znojemském městském hřbitově. Následující řádky mohou událost, během níž zmínění letci zahynuli, blíže osvětlit.
První nálet na pardubickou rafinerii minerálních olejů firmy David Fanto provedla v noci z 21. na 22. červenec 1944 britská 205. bombardovací skupina RAF všemi svými perutěmi dislokovanými v oblasti jihoitalského města Foggia. V prvních minutách dne 22. července 1944 vlétlo nad Pardubice nejdříve pět letounů Handley Page Halifax B. Mk. II. od 614. perutě, aby cíl osvětlilo a označilo, následováno padesáti bombardéry Vickers Wellington B. Mk. X od 37., 40., 70., 104., 142. a 150 perutě, a šestnácti Liberátory B. Mk. VI. od 178. perutě RAF a 31. perutě SAAF. Na východočeskou metropoli, aniž by útok postihl cíl, dopadlo 337 kusů pětisetliberních pum typu MCTD a 113 kusů dvěstěpadesátiliberních pum typu GPTI. Šest letounů se po operaci nevrátilo zpět.
Jedna ztráta letounu i s osádkou postihla také 150. peruť, která operovala z polního letiště Regina. Tato peruť připravila k misi deset Wellingtonů, které postupně opouštěly travnatou plochu základny krátce po dvacáté hodině. Ve 20.39 hod. jako pátý v pořadí vzlétl Vickers Wellington B. Mk. X. sériového čísla LP 204 s imatrikulací „L“, na jehož palubě letěli: pilot F/Sgt. Palmer, navigátor F/O Lyon, radista Sgt. Neilan, bombometčík F/Sgt. Jones a zadní střelec Sgt. Owen.
Okolo půlnoci se jižně od Jihlavy dostal letoun pod palbu německého nočního stíhače a pravděpodobně i flaku. S vážným poškozením otočil pilot letoun zpět a ten hořící a stále klesající dolétl nad katastr obce Němčičky u Mikulovic, kde se z poměrně malé výšky asi deset až patnáct minut po půlnoci zřítil. Jeho zhoubcem se zřejmě stal velitel 6. Staffel / NJG. 101 Oblt. Hans Krause, jehož jednotka vyzbrojená letouny typu Messerschmitt Bf 110G-4 s vybavením pro noční stíhání létala v tomto období v Parndorfu u Vídně. Pilot nárokoval sestřel v 00.06 hod. dne 22. 7. 1944, což časově odpovídá právě této ztrátě.
Podle dálnopisné zprávy č. 87 z 22. 7. 1944 odeslané v 15.50 hod. důstojníkem oblastní ochranné policie v Jihlavě poručíkem Zischkou a adresované velitelství pořádkové policie v Praze se zřítilo na pole přibližně 1,5 kilometru východně od obce Němčičky v okrese Moravské Budějovice dvoumotorové anglické letadlo s osádkou tří mužů, z nichž jeden uhořel a zbylé dva exploze pumy roztrhala. Prostor uzavřely četnické hlídky až do příjezdu odklízecí čety z brněnského letiště.
Němečtí vojáci odvezli tři rakve s ostatky britských letců do Znojma, kde je nechali dne 26. 7. 1944 pohřbít. Kdo byli tito letci?
Dvaadvacetiletý pilot F/Sgt. Frederick Ellis PALMER (1396770) z města Bromley v hrabství Kent
Dvaadvacetiletý bombometčík F/Sgt. David Rhys JONES (1338075) z Ormore Vale v hrabství Glamorgan
Dvacetiletý střelec Sgt. Edmund Lloyd OWEN (1589117) z Blaenau Festiniog v hrabství Merionethshire
Ostatky pilota, bombometčíka a střelce zůstaly pohřbeny ve Znojmě až do 19. září 1947, kdy je v rámci exhumačního programu britští vojáci exhumovali a převezli na Britský válečný hřbitov do Prahy-Olšan k opětovnému pohřbení. Zde zpočívají v hrobech II. C. 1–3 dodnes.
Tolik tedy k „třem neznámým anglickým letcům“ pohřbeným dne 26. 7. 1944 ve Znojmě.
Pro úplnost mohu uvést ještě následující: Ostatky zbývající dvou letců nebyly nikdy nalezeny a tudíž jsou stále vedeni jako nezvěstní.
Šestadvacetiletý F/O Kenneth Brogden LYON, příslušník RCAF pocházel z města Thorndale, kraj Huron, provincie Ontario v Kanadě.
Jedenadvacetiletý Sgt. Thomas NEILAN žil až do odchodu k RAF ve městě Hamilton, hrabství Lanarkshire ve Skotsku.
Letoun Vickers Wellington B. Mk. X, sériové číslo LP 204 byl zkompletován dne 4. února 1944 zbrojařským koncernem Vickers-Armstrongs Ltd. v závodě Broughton u Chesteru. Dne 1. 3. 1944 stroj převzala 1. OADU a od ní dne 23. 3. 1944 pak 311. FTU. Od 13. 4. 1944 již létal ve stavu 150. perutě RAF až do 21. 7. 1944. O tři dny později byl ze stavu perutě odepsán.
V tuto noc došlo na území Česká republiky k dalším dvěma ztrátám letounů 205. skupiny RAF; u obce Stošíkovice na Znojemsku zmizel v bahně rybníku na plných třicet sedm let Wellington létající ve stavu 37. perutě i s osádkou a nedaleko Semína u Přelouče na Pardubicku nouzově přistál Wellington od 70. perutě a shořel. Ale to jsou již jiné příběhy.
Po dohodě s KVH Litobratřice jsem si dovolil uvést tento nepatrný příspěvek a „trochou do mlýna“ přispět k objasnění nepříliš známých událostí z válečných let na Znojemsku. Chci při této příležitosti požádat čtenáře o laskavost. Rád bych získal do svého archivu fotografie vztahující se k pohřbu a k exhumaci britských letců ve Znojmě. Budu vděčný každému, kdo mně pomůže. Fotografie by přivítali také příbuzní zahynulých letců, z nimiž jsem stále v kontaktu. Děkuji.
Jan Mahr
Pomník na místě havárie, o jehož vybudování se nejvíce zasloužil p. Jan Mahr z Miroslavi, který navrhl i vzhled pomníčku. Na jeho budování se podílel tehdejší občanský výbor v Němčičkách a p.Zdeněk Růžička z Mikulovic.