Na čp. 18 Vejlupek, čp. 19 Tomášek

Fotografie z čp. 18 Pan Vejlupek Jan (1886)

byl váženým občanem. Pro svoji ušlechtilou povahu si ho zvolili občané za starosty obce. Tuto funkci vykonával po mnoho let a zvláště v době okupace si všichni uvědomovali, jak dobrá to byla volba. V té době se prováděly časté domovní prohlídky a pan starosta to řešil tak, že pozval celou německou komisi na pohoštění, nabídl i slivovici a při jednání zjistil, do kterých popisných čísel půjdou na kontrolu. To ve vedlejší místnosti odposlouchala jeho manželka p. Žofie Vejlupková (1896), která dobře znala německy a ihned poslala děti do jmenovaných domů se zprávou, aby se připravili na domovní prohlídku. Někdy se stalo, že se ani kontrolní komisi nechtělo od připraveného pohoštění prohlídku vykonat. Paní Vejlupková jako svobodné děvče sloužila ve Vídni u šlechty, stala se z ní vyhlášená kuchařka, kterou zvali jako hlavní kuchařku na svatby a různé oslavy. Pan  Vejlupek vykonával funkci starosty až do konce války. Ještě v 50. letech zažili občané domovní prohlídky, ty však již prováděli čeští kontroloři. Občané bohužel u vedení obce žádnou  pomoc nenalezli.

Fotografie z čp. 19 Tomáškovi

Pan Alois Tomášek (1884) , manželka Antonie Tomášková (1887). Pan Tomášek byl na konci 1. sv. války v ruském zajetí a vypráví se, že se vrátil do Němčiček pěšky. Často vzpomínal, jak si našich zajatců v Rusku vážili, obdivovali jejich zručnost, pracovitost a na tehdejší dobu moderní způsob hospodaření na polích. Byl také muzikantem a hrál na křídlovku v místní kapele.
Synové: Alois (1912 ), Bohuslav (1914), Oldřich (1920), Jaroslav (1922).

Svatební fotografie p. Bohuslava Tomáška (1914) z roku 1946.

Pan Bohuslav Tomášek měl mimořádnou sílu. Již jako mladý chlapec si vyrobil betonové činky na trénování, byl zván i jako zápasník na soutěže. Starší spoluobčané vzpomínají, že do mlýna Březovec nosil pytel s 50 kg obilí na rameni (vzdálenost asi 1 km). Pomáhal rodičům hospodařit a když nakládal hnůj na vůz, nejdříve zkusil naložený vůz zezadu nadzvednout. Pokud se mu to podařilo, byl si jistý, že kravský potah zvládne vyjet všechny kopce až na pole. Nechal si naložit na každé rameno pytel obilí a ještě jeden příčně a s hrdostí předvedl, jak daleko tento náklad bez problémů unese. I pisatelka těchto řádků vzpomíná, že při trhání třešní si lanem navázal dva 5 metrové žebříky,aby mohl otrhat i ten nejvyšší strom a s lehkostí si takto vzniklý žebřík postavil a obrácen zády k žebříku otrhal třešně i z nejvyšší špičky. A to byl již čerstvým důchodcem. Měl radost, když se našel obdivovatel jeho výkonů.

Pro zvětšení klikni na fotografie