1. světová válka

1. světová válka krutě zasáhla do poklidného života naší obce. Dne 29. července 1914 časně zrána již ve 4.30 hodin vybubnoval a přečetl obecní sluha Jan Vrba z čp.14 zprávu o vyhlášení mobilizace. Do 24 hodin se měli muži 1. zálohy nahlásit u svých pluků. Všichni byli zděšeni. Postupně následovaly další odvody, které se týkaly jednak stále starších ročníků (až do 50 let), jednak ročníků čím dál mladších, až nakonec osmáctiletých chlapců. Z Němčiček přímo na frontě bylo 42 mužů,kteří bojovali na některé ze tří front: ruské-srbské-italské, kde válčila rakousko-uherská armáda. Počet odvedených byl velmi vysoký. Z vesnice byli odvedeni také muži, kteří byli u tkzv. kádru sloužili u posádek v zázemí. Podle obecní kroniky bylo odvedeno celkem 55 mužů. V obci zůstaly jen ženy s dětmi a staří lidé. Na nich ležela veškerá starost o zajištění živobytí, obdělání polí. Z některých chalup narukoval 1 muž, z jiných i několik např. z čp. 15 (Šanda Josef, Jan a Bohumil) z čp. 31 (Vejlupek Antonín, Jan a Jakub), z čp. 32 (Holý Josef, Jakub a Filip), z čp. 33 (Málek Antonín, František, Alois, Václav) č. 2 bylo do války povoláno 5 bratrů (Šiler Josef, Jan, Cyril, Rudolf a Bedřich). Mezi odvedenými byli také chlapci, kteří museli nastoupit do války hned po dovršení 18 roků. Byl to p. Viklický Jan (1896) z čp. 21, p. Vejlupek Jan (1900) z čp. 35. Pan Šanda Bohumil (1899) z čp. 15 byl povolán do války v době, kdy mu bylo 17 roků. Jak pokračovala válka, zhoršovaly se životní podmínky obyvatel. Úzkost a strach o své blízké vyjádřili i v písních, které se v té době zpívaly. Ještě počátkem 21. století jsme mohli slyšet od pamětníků píseň:

Nastaly nám doby zlé,
musíme jít do boje,
opustit svou rodinu,
nevrátit se víc domů...
Ach, co jsem se nastaral
nežli jsem vás vychoval
žádný se mě neoptal,
kde jsem pro vás chleba vzal...
...tam na ruském hřbitově,
tam je místečko moje...

Na konci války se vydal p. Bohumil Šanda z Insbruku až do Němčiček pěšky. Vrátil se domů zcela vyčerpaný a vyhladovělý. Pan Viklický Jan se vracel z fronty jako legionář přes Vladivostok. Návrat legionářů z války byl až v letech 1919 a 1920.

Weinachten 1914 (Vánoce 1914) na snímku je v 2. řadě 4. zprava p. František Tomášek (1880) z čp. 27

Z války byly posílány většinou jen pohlednice, aby text byl snadno kontrolovatelný, zda neobsahuje nějaké vojenské tajemství. Odesílané dopisy podléhaly cenzuře. Doručování pošty zajišťovala polní pošta, tzv. Feldpost.

Holý Josef (1889) z čp. 32, padl na ruské frontě 1916

Ambrozek Robert (1896) padl u městečka Zaturčí na Volyni r. 1916.

Mezi vojíny, kteří bojovali v tvrdých podmínkách italských Alp byl i p. Duma František (1875) z čp. 10.
Na snímku je 2. v druhé řadě zprava (sedící).

Pátý v horní řadě je p. Ambrozek Robert z čp. 12

Další

Na snímku je zprava p. Robert Ambrozek, Viklický Jan

Pan František Vejlupek (1888) z čp. 7, padl 1914 u Mar. Magdalena ve voj. Presowa. Byl první válečnou
obětí z Němčiček

Na snímku vpravo je p. Ambrož Ludvík (1886) z čp. 23 se svým kamarádem z Křepic. Je to foto z období, kdy se léčil v lazaretu REA v Polsku z válečného zranění. Po návratu z války dostal možnost zřídit si v Němčičkách trafiku. Byla to určitá kompenzace pro válečné invalidy za utrpěnou fyzickou újmu ve válce

Na snímku je p. Viklický Karel (1878) z čp. 6, který bojoval jako legionář v Itálii.

Pan Viklický Karel 2. zleva v prostřední řadě.

O tom, jak si Italové váží chrabrých českých bojovníků, svědčí skutečnost, že tzv. "Zvon padlých" na hradě Rovereto každoročně 28. října oznamuje zvoněním, že v Itálii padli českoslovenští legionáři a že místa jejich posledního odpočinku (Arco, Foligno, Santa Dona di Piave, Udine, Rivo, Oderzo, Piavono, Monte di Garda, Spiazzi a další) jsou navždy spojena se vznikem Československé republiky.

Pan Viklický Jan (1896) z čp. 21
...do války jsem byl odvedený jako 18ti letý chlapec. Narukoval jsem 15. dubna 1915 k 25. pluku do Sant Pöltnu v Rakousku. V rakouské armádě jsem sloužil do 6. června 1916, kdy jsem šel dobrovolně do ruského zajetí. V roce 1917 dne 1. května jsem se přihlásil do Čsl. legii a sloužil jsem u 5. pražského TGM pluku, 2. roty 1. čety. V roce 1920 jsem se vrátil do vlasti.
/úryvek z vlastního životopisu/
Do vlasti se vracel  přes Sibiř, Vladivostok a po moři zpět do Evropy.

Skupina legiionářů ve Vladivostoku. Druhý zleva v prostřední řadě je p. Viklický Jan (1896) z čp. 21

Řazení vojska ve Vladivostoku. Návrat legionářů z Vladivostoku do vlasti byl až v září 1920.

Pan Šanda Bohumil (1899) z čp. 15 musel narukovat do války v době, kdy mu bylo 17 roků. Na konci války se vrátil z Insbruku do Němčiček pěšky zcela vyčerpaný a vyhladovělý.

Pan Jan Vejlupek (1886) z čp. 31 bojoval na italské frontě

Pan Alois Tomášek z čp. 19

Pan Alois Tomášek (1884). Pan Tomášek byl na konci 1. sv. války v ruském zajetí a vypráví se, že se vrátil do Němčiček pěšky. Často vzpomínal, jak si našich zajatců v Rusku vážili, obdivovali jejich zručnost, pracovitost a na tehdejší dobu moderní způsob hospodaření na polích.

František Málek se zúčastnil bojů v 1. světové válce, kde utrpěl průstřel plic, předčasně umírá na následky válečného zranění.

Ze 42 odvedených mladých mužů se jich domů nevrátilo 11. Pro vzpomínku na ně nechala obec v roce 1935 postavit pomník, který je umístěný na návsi.

Vlček Jos. z čp. 42. r. 1884, zemřel v zajetí v Kaffa Kurganu v r. 1915. Vyklický Jos. z čp. 36, * 21. XI. 1892 + 8. X. 1914.
Vejlupek Fr. z čp. 7, *1888 + 8. X. 1914 u Mar. Magdalena ve voj. Presrowa. Vyklický Fr. z čp. 21 14.VI. 1890, 1915 na ruské frontě.
Doležal Jos. z čp. 5, 1884, 1915. Ambrozek Rob. z čp. 12, nar. 23. III. 1896, padl 23. VI: 1916 u městečka Zaturči na Volyni.
Holý Jos. z čp. 32, nar. 7. II. 1889, 1916 na ruské frontě. Vejlupek Jak. z čp. 31, nar. 12. VII. 1894, 29. VI. 1917.
Málek Ant. z čp. 33, nar. 29. I. 1886, padl 2. XII. 1917 v Campo Spa v Itálii. Brunclík Jan 1873, 18.VIII. 1918.
Petrželka Jos. 12. II. 1883, 17. V. 1915.

„My dali životy – Vy dejte lásku"

Každoročně 11. listopadu, v tzv. Den vzpomínek, kdy si svět připomíná konec první světové války, se v mnoha zemích v 11 hod. na dvě minuty zastaví provoz podniků i škol. Britové, Kanaďané, Američané či Australané navíc v tento výroční den nosí v klopách stylizovaný květ vlčího máku. Zvyk vznikl na základě slavné básně Johna McCrae Flanderská pole, ve které autor emotivně popisuje makové lány mezi kříži. Květ vlčího máku se stal symbolem válečných veteránů.

V Němčičkách se udržuje zvyk, že o posvícení pokládá stárek se stárkovou kytici květů k pomníku padlých, ostatní zavádějící vytvoří špalír a dechová hudba zahraje národní hymnu.


Pro zvětšení klikni na fotografie